Lhasa má dnes cca 200 tisíc obyvatel, je svatým městem Tibeťanů, je srdcem a duší Tibetu a cílem mnoha poutníků.

První zmínky o Potale [Potála] jako sídle panovníka jsou ze 7. století. Palác Potala [Potála] byl ve 2. polovině 17. století za vlády 5. dalajlámy přestavěn na sídlo dalajlámů, kterým byl až do r. 1959 a je dosud symbolem tibetské svébytnosti.

Potala přežila i Kulturní revoluci a to díky tehdejšímu předsedovi čínské vlády Zhou-en-Lai-ovi [Džou-en-Laj-ovi], který vyslal k ochraně Potaly svou vojenskou jednotku. 13 patrový palác je jedním z architektonických divů světa.

Duchovním srdcem Lhasy (a tím i celého Tibetu) je klášter Jokhang [Dzokhank], jedno z nejposvátnějších míst Tibetu. Jokhang byl postaven v letech 639-647 a rozšířen 5. dalajlámou (ve stejné době jako Potala). Při jeho návštěvě na mne dýchla zvláštní směs syrového buddhismu, mystiky, exotiky, vůně kadidla a středověku.

Kolem Jokhangu vede poutní okruh (kora) Barkhor, dnes plný turistů a stánků jak pro poutníky, tak pro turisty. Přesto, při troše štěstí, narazíte na poutníky, kteří mezi davy turistů obcházejí koru tradičním způsobem, tj. při každém kroku se dotknou čelem země.

 

Veškeré buddhistické svatyně, kláštery, kaple, stúpy ap. se VŽDY obcházejí ve směru hodinových ručiček, tj. tak aby svatyně byly po pravé ruce.

Večer po příletu z Chengdu (500 m.n.m.) si u mne aklimatizace vybrala daň, večer jsem zcela odpadl a do rána jsem se vyspal z "vysokohorské nemoci".